Petr Tobiáš

Petr se po celý rok zapojoval skutečně kde mohl, ale jak jsme zjistili, dobrovolnicky aktivní už byl dlouho před pandemií. Se Sborem dobrovolných hasičů Křešice, které vede, si na svá bedra vzali dovážky obědů, mimo to distribuovali i roušky, nebo stěhovali seniorům lednice, zkrátka byli skoro u všeho. Petr sám přispěchal na pomoc i domovům seniorů, kde zastával noční i denní směny. Z práce v nemocnici chodíval často rovnou na dobrovolnickou misi, spánek - nespánek a do toho ještě zvládal studovat školu. Pro lidi bez domova obstarával s hasiči stan, který pro ně byl k dispozici v největších mrazech. Když nastala personální tíseň v Křesťanském společenství Jonáš, z.s., způsobená covidem, ochotně nastoupil i tam. Vzhledem k tomu, že později asistoval i při očkování, můžeme říci, že byl skutečně všude, kde mohl pomoci. Petr letos získává za své zásluhy prestižní dobrovolnické ocenění Křesadlo a my jsme moc vděční, že jsme se na něj mohli celý rok, za který odpracoval stovky hodin, kdykoliv spolehnout.

Terezie Vokálová

Terka je skautka a s kamarády z oddílu Stopa udělala v první vlně spoustu práce. Skauti byli na jaře asi naši nejaktivnější dobrovolníci, denně několik z nich vyráželo do akce, často i dvakrát. Po celém Děčíně rozvěsili letáčky s informacemi o formách pomoci a samotná Terka nám skoro vždycky vytrhla trn z paty, když nám někdo vypadl, k ruce nám často byla i v kanceláři, kde se na nás sypaly hromady restů a administrativy. Vypomáhala i v domově seniorů, kam byla povolaná jako student a ob den docházela na dvanácti hodinové směny.

Jiří Hovorka

Jirka se u nás stal dobrovolníkem už ve svých studentských letech na děčínském gymnáziu. Když ho ukončil, ještě několikrát se za námi vracel a vypomáhal, kde jsme potřebovali, ale dobrovolnickou praxi má obrovskou i mimo Děčín, a dokonce i v zahraničí. Jsme skutečně rádi, že se na nás v pandemii opět obrátil, protože byl jedním z našich nejaktivnějších dobrovolníků a odpracoval několik stovek hodin. Pomáhal jednotlivým seniorům v první vlně, poté naskočil do šílené situace, ve které se ocitly domovy seniorů a užitečný byl i v péči o lidi bez domova. Díky jeho zkušenostem jsme mu mohli svěřovat i obtížné dobrovolnické mise, jako třeba noční směny v zařízeních pro seniory (často se stávalo, že zůstali jen ve čtyřech lidech na stovku klientů sami) a mnoho jiných.

Miroslava Špátová

Mirka je naše kolegyně ze Slunečnice, z.s., můžete jí znát ze zámecké Kavárny - palačinkárny Na cestě. Když bylo gastro uzavřeno, Mirka neváhala a hned nabídla pomocnou ruku. V domově seniorů docházela ob den na dvanáctky a její pomoc byla nepostradatelná i na magistrátě, kde denně se seniory vykomunikovávala vše, co potřebovali vědět k očkování.

Pavel Jandal

Pavel je sice v dobrovolnictví nováček, přičichl k němu až při pandemii, ale zato důkladně. Začal aktivně pomáhat v prví vlně, dovážel seniorům nákupy a řešil s nimi další jejich potřeby. Mnozí dobrovolníci se při první vlně vyčerpali, ne tak Pavel, ten byl při síle i v těch, co následovaly. Jako úplný laik se stal brzy obrovskou podporou v domově seniorů, kde se rychle zaučil. Ze své iniciativy absolvoval i několik vzdělávacích programů, aby si byl při dobrovolnické činnosti jistější. Nápomocný byl i v péči o lidi bez domova a za celý rok má odpracováno také několik stovek hodin. 

Dana Kytnerová Žáková

Dana v první vlně kmitala jako tryskomyš, během asi dvou měsíců nám donesla stovky vlastnoručně ušitých roušek. Zazásobili jsme jimi jednotlivé seniory, dobrovolníky ale i ambulantní doktory a nemocnici. Díky jejím a dalších šiček šikovným rukám, jsme mohli na jaře pracovat. 

Magdaléna Trajerová

Majda nám byla v první vlně velikou oporou, veškerá organizace dobrovolníků nám zbyla na jednom člověku a Majda, střídající se s Amirou Pokornou, docházela denně do kanceláře pomáhat s administrativou, zvedáním telefonů, komunikací s dobrovolníky i klienty a mezitím dodělávala práce do školy. Díky tomu jsme jaro zdárně zvládli. Majda mimo to vypomáhala i v kanceláři na magistrátě, kde se starala o informovanost seniorů v rámci očkování.  

#sirimVaclava

I v době pandemické se podařilo uskutečnit krásnou necovidovou akci. Prváci z katedry výchovné dramatiky na pražské DAMU se dozvěděli o přání jednoho děčínského seniora a nechtěli ho nechat bez vyslyšení. Když dobrovolník Jirka vypomáhal v domově seniorů na Kamenické, jeden z klientů mu vyprávěl o své lásce ke koledě Dobrý král Václav, tu mu ukázal jeho učitel angličtiny v roce 1951 a dědeček se ji od té doby snažil šířit, stále ale měl pocit, že není dost známá a strachoval se, že už ji moc lidem neukáže, Jirka ji tedy sdílel mezi přátele. Tak se dostala ke skupině studentů, kteří spustili velkou facebookovou kampaň, v rámci níž se ke sdílení koledy a jejímu zhudebnění zapojilo spoustu lidí. Sami si Dobrého krále Václava také secvičili a spolu s dalšími koledami ji přijeli před Vánoci zazpívat do domova seniorů na Kamenické, i do Valerie-homecare, s.r.o.